Divadelní svět

9. dubna 2017 v 18:03 | M. |  Životní styl
Divadlo - příjemně strávený večer, neopakovatelný zážitek. Časem, ne hned při první návštěvě, jsem divadlu přišla na chuť. Neříkám, že každé divadlo je super. Za tu dobu už mám i vytipované herce, na které vím, že nemám jít, abych nevyhodila peníze. Také se mi třeba nelíbí opery (čistě můj subjektivní názor), ale je-li možnost a mám prostředky - strávím večer raději v divadle než někde v hospůdce. ;-)

Co mám na divadle, tak ráda?
Atmosféru. Ta vážně stojí za to. Od doby, co jsem podlehla divadlu, se mi stalo zřidkakdy, že by se mi chvíle strávené v něm jakkoliv opakovaly. Můžete některé hry shlédnout vícekrát a vždycky z nich budete mít malinko odlišný prožitek. Pro mě osobně je mnohokrát lepší strávit večer v divadle než v kině, kde při sledování filmu mimo jiné slyšíte i opětované chroupání brambůrků či poznámky od puberťáků.

Přímý kontakt s hercem.
Zase. Je to jiný požitek sledovat hru se známými herci, která je hraná "živě" než se na ně dívat v televizních seriálech či v kině. Beru to, že tenhle takzvaný přímý kontakt je jistá divadelní specifická vlastnost. V kinech nebo v té televizi, pobaví-li vás váš oblíbený herec nebo herečka - nemáte nejmenší šanci jim to dát najevo. Ale co se týče divadla, máte několik způsobů, jak vyjádřit svůj obdiv - a herci si toho zaručeně všimnou. Věřím, že většinou s potěšením. Krom toho divadlo vám dovoluje i osobní setkání s hercem po představení, což při sledování filmu, nemáte šanci.

Do divadla nejdeme jen za suchou hrou.
Mnohokrát se stane, že při různých hrách divák přímo vidí, jak se baví také herci. Několikrát se mi při komediích stalo, že sami herci se zajíkali smíchy a chvíli trvalo než dokázali pokračovat v dialogu, v jiném případě i v monologu. Nebo zapomněli text a dokázali to sehrát tak, že pobavili jak diváka, tak i své překvapené kolegy, což hru také oživilo. Dneska se už taky často stává, že herci během hry komunikují s diváky nebo je vytáhnou na jeviště.

Závěrem
Myslím si, že se nedá říct, že večer, který strávíte v divadle je promarněný. Ale ne každému divadlo přijde na chuť. Je to jedna z věcí, na kterou si člověk musí přijít sám - tak jako s klasickou četbou. Ovšem podaří-li se mu zvolit, několik představení, které ho zklamou, je pochopitelné, že od divadla rázem opustí.
Jak výhody divadla, tak jeho nevýhody, jsou velmi jednoznačné a záleží jen na člověku samotném zda si tento svět zamiluje či mu bude lhostejný.

 

Proč nemám ráda diskotéky a bary.

31. března 2017 v 15:09 | M. |  Napsáno
Prostředí. Šíleně zakouřené. Vlezete na disco nebo do nějakého "zábavného" baru, kam teď chodí všichni, chcete si sednout, pobavit se s přáteli a za necelých pět minut jste cítit cigaretou skrz naskrz. Komu se potom chce někdy ve dvě ráno ještě sprchovat a mýt si vlasy, aby mu pak nepáchlo povlečení?

Téma komunikace. S přáteli jste na jedné vlně, a když se nevidíte denně nenastává pak situace, kdy vyčerpáte témata, a sklouznete k životům druhých nebo-li k pomlouváním. S kamarádem se prostě po pobrání jistých věcí a pokecání o vašich životech po čase zvednete. Narazíte-li však na partičku známých a zůstanete o trochu déle, za pár minut se dozvíte kdo s kým, co a jak a co si o tom někdo třetí, kterého se to netýká myslí a co na to vy. No jo, jenže co je mi po tom, kdo s kým co a jak, když já ho ani neznám a ne, nevím, že ten s takým tím.

Hluk. Diskotéka nebo bar, vyjde to nastejno protože hudba jede naplno či málem naplno. A protože já mluvím odjakživa hodně potichu, jeden člověk se kterým si povídám, musí být nakloněný ke mně. Potom je sci-fi, aby má slova dolehla k někomu o dvě místa na sedačce dál, či abych vykládala na takovém místě nějakou historku, kterou bych pobavila většinu přítomných. Ne, já opravdu raději kavárnu.

Hudba. Nezvykla jsem si a asi si už ani nezvyknu na diskotékové otrahovačky hlasitého tuc-tuc, při kterém se vrtíte do rytmu. To, že je příliš hlasitá, jsem se už zmiňovala a poté po více než dvou hodinách mi rve ušní bubínky, takže se stejně zvedám a balím. A myslím, že to vstupné za hodinu dvě, které jsem schopná na těhle místech vydržet, nestojí. Další problém. ;-)



Cestování

24. března 2017 v 16:36 | M. |  Životní styl
Ráda cestuji, ale nepovažuji se za žádného cestovalete. Ráda cestuji a myslím to doslova. Za památkami, poznávat cizí místa, gastronomii. Také vím, že se říká, že cizí kulturu člověk pozná nejlépe prostřednictvím tamnějších lidí. I já jsem si vyzkoušela několikatýdenní pracovní stáž v zahraničí a těmto věcem se od té doby vyhýbám. Mám jednu špatnou zkušenost s programem Leonardo daVinci. Stáž, která měla prvně lákadlo jako recepční či pokojské v hotelu v Istanbulu a čtrnáct dní před odjezdem jsme se dozvěděli, že jedeme do mnohem menšího a i přesto turistického městečka. A ólala - práce na místě byla řečena - číšníci.
Co mi tady dost vadilo bylo chování místních lidí, kteří na nás shlíželi svrchu, protože jsme byli Evropané. Odeberu-li již zmíněné negativy, stále tvrdím, že bych byla tekráte hloupá, kdybych nejela. Tak jako jiný člověk, který nemá bariéru a má možnost a tím spíše, že v určitých programech, je to téměř zdarma.


Už výše jsem se zmínila, že mě láká cestovat stylem poznávacích zájezdů. Buď přes cestovní kanceláře anebo na vlastní pěst. Někdy vyjde mnohem lepší přenechat cestovce starost o ubytování, stravu a pojištění a poznávačku si zorganizovat sami. Tak jako my nedávno v Řecku na ostrově Rhodos. :-)


Či když se zdržujeme v Evropě, je nemálo pracné najít si levnější hotel, zkombinovat jízdenky a možnost vyrazit za poznáváním nových míst, je na dohled lusknutí prstů. Takhle jsme několikrát byli v Maďarsku či v Itáli. Sami jsme vycestovali (sami teď myšleno formou typu našeho Řecka) do Paříže, protože zájezd do Paříže s průvodkyní je na facku. Pravda, že plánuji přespříští zahraniční cestu do Londýna a to už bych bez průvodce či na vlstní pěst nedala. Za prvé chci ho poznat co nejlépe a než bych někam došla sama jen podle mapy - hádám, že bych se minimálně jednou stratila či šla delší trasou. ;-)



Také je podle mě důležité znát okolí a stát, ve kterém žijeme. Pravda, hory v České a Slovenské republice jsem si s našimi užila, když jsem byla malá, ale některá česká města si hodlám prohlédnout teď, kdy si organizuji vlastní čas. Například město Brno. Tam jsem několik let pravidelně jezdila kvůli jedné věci, ale v samotném Brně jsem byla jen, když jsem řešila otázku, kam na vysokou školu a jela jsem na Gaudeamus. Například. :D

A co vy? Jste cestovatelský typ, podobný jako já anebo máte raději výměnné pobyty? Či jezdíte do zahraničí jen za turistikou na hory anebo k moři? Podělte se.



Kam dál

Reklama